V půlce prosince jsem začal mít pocit totálního přesycení/znechucení twitterem. Důvodem bylo jednak dlouhodobě rostoucí množství hejtů a flameware na libovolné téma a nově také nekonečné diskuze o převzetí twitteru Muskem. Poslední kapkou se staly sračky (slušnější slovo mě fakt nenapadá), které přinesly prezidentské volby. V zájmu zachování duševního zdraví jsem se rozhodl v půlce prosince popřát všem hezké vánoce a šťastný nový rok a dát si měsíční pauzu. Sliboval jsem si od ní klidné vánoce a návrat po skončení prvního kola voleb do trošku pozitivnější atmosféry. Nakonec jsem po prvním kole vydržel necelé dva dny a raději se rozhodl počkat až do konce ledna, kdy snad konečně opadnou volební emoce.
Co mi, zatím měsíční pauza přinesla? Samá pozitiva. Dokonce taková, že vážně přemýšlím, zda se na twitter vůbec ještě vracet…
Vyčistil jsem si hlavu a hlavně získal spoustu času na nejrůznější aktivity a projekty. Nezdá se to, ale twitter dokáže být neskutečný žrout času. Postupně mi docházelo, jak nás sociální sítě zahlcují naprosto bezcennými informacemi a vlastně neustále manipulují naše nálady, pocity a emoce. Člověk se velmi snadno přizpůsobí atmosféře stěžování, kritizování, nadávání a zabíjení času postováním a čtením úplně zbytečných komentářů a negativních emocí. Nejvíc jsem si to uvědomil v okamžiku, kdy jsem po prvním kole zkusil návrat a po dvou dnesh zase rychle utekl. Je to jako s tou pomalu vařenou žábou – dokud seš v tom denně, tak ti to nepřijde. Po měsíční pauze přijde šok.
Část ušetřeného času jsem věnoval zkoušení Mastodonu a Vero. A to byl další kontrast. Vero mě dostalo neuvěřitelně pozitivní fotografickou komunitou – žádné hejty, hádky, nadávky ani urážky. Pohodové disuze lidí ze všech koutů světa, kteří chtějí něco tvořit, vzájemně se inspirovat, podělit se o nápady a zkušenosti. A podle komentářů dalších nováčků jsem touto atmosférou nebyl ohromený jenom já. Jako příjemný benefit vnímám angličtinu jako základní komunikačn jazyk a zároveň možnost pobavit se třeba i německy nebo španělsky. Z Mastodonu mám pocity velmi podobné. Navíc pro obě sítě platí: žádné algoritmy, žádné reklamy, časová osa zobrazuje příspěvky lidí, které chci sledovat v pořadí, jak byly přidány. Nic víc, nic míň. Obecně z tohoto srovnání vyšel twitter dost zoufale.
Vidím to tak, že TW byl super, když jsme v covidové době seděli doma, nic a nikam nemohli a potřebovali se, alespoň virtuálně, setkávat. Ale myslím, že nastal čas sociální sítě výrazně omezit a vrátit se k vlastním životům, aktivitám, tvoření… A hlavně setkávání se naživo. Síť by měla být prostředkem k aktivnímu životu, ne nástrojem na zabíjení času a vytváření falešných emocí.
A jestli se na twitter vůbec ještě vrátím? Určitě ano. Je tam stále pár super lidí, se kterými bych nerad ztratil kontakt. Ale taky to rozhodně nebude v takovém rozsahu a podobě, jako před pauzou. Aneb jak říká klasik „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“