„Život je jako jízda na kole. Abyste udrželi balanc, musíte se neustále pohybovat dopředu.“ – Albert Einstein
Miluju hory a celožívotně se věnuji sjezdovému lyžování a občas i běžkám. Před několika lety jsem definitivně dospěl do stavu, že mě už nebaví fronty u lanovek, jízda po perfektně upraveném manšestru mi připadá strašně nudná a dění na sjezdovkách čím dál šílenější. Výsledkem bylo rozhodnutí vyměnit sjezdovku za skialpy. Protože nemám úplně konfekční velikost, narazil jsem na zásadní problém – neexistují skialpové boty v mé velikosti. A bez bot není skialp.
Po několikaleté pauze jsem letos v lednu zkusil opět zapátrat a konečně jsem měl štěstí. Italská firma Scarpa začala vyrábět jeden ze svých modelů v pořádné velikosti. Boty byly doma a začal jsem řešit lyže a vázání. S pomocí kamarádů se mi nakonec podařilo dát dohromady komplet, který vyhovuje má výšce, váze i představám (proklikem na jednotlivých položkách se dostanete na stránku s detailem):
- Boty Scarpa Maestrale 1.0 XL
- Lyže SCOTT SUPERGUIDE FREETOUR 185cm
- Vázání Armada SHIFT MNC 13
- Stoupací pásy Montana
- Batoh Osprey Kamber 42
Vázání Armada mě zaujalo hlavně tím, že špička se přepíná mezi pinovou pro stoupání a klasickou sjezdovou pro jízdu. Výhodou tohoto řešení je, že umožňuje nastavit vypínací sílu stejně přesně, jako u klasického sjezdového vázání a člověk má tak lepší pocit z úrovně bezpečnosti svých kolen. Vázání je sice trošku těžší než čistě pinové, ale když jste dvoumetrový chlap, tak prostě neřešíte nutně každý gram váhy.
Letošní sezóna byla, i s ohledem na moje aktuální časové možnosti a různá covidová omezení, ve znamení seznamování s výbavou, ladění techniky pohybu a nabírání kondice. Takže jsem se omezil na jednodenní cesty po domácich lokalitách v rozumném dosahu jako například Praděd, Lysá hora, Radhošť,… Pro začátek člověk nepotřebuje vysoké hory, stačí nějaký rozumně zasněžený kopec, ze kterého vás nevyženou ochranáři.
Po dvou měsících musím říct, že skialp je to přesně to, co jsem hledal. Pohyb na lyžích v zimních horách s batohem na zádech má prostě svoje nezaměnitelné kouzlo a jízda neupraveným terénem je hodně návyková. A je úplně jedno, jestli je azuro, nebo mlha, vánice a vítr. Je to pro mě takový návrat ke kořenům. Člověk si úžasně vyčistí hlavu. A navíc, má evidentně velmi pozitivní vliv na kondičku – při prvním letošní jizdě na bajku mě mile překvapilo, že na rozdíl od minulých let, nohy a plíce vůbec neprotestují ani při šlapání do dlouhých kopců.
Na podzim doplním lavinovou výbavu, vyrazím na nějaký lavinový kurz a vzhůru do pořádných hor.